Realutopik: Ejnl-mejl (erotická povídka)

Hezký kluk. Takový účes ho musel stát pěkný balík. Ne všichni studenti jsou chudí. Proč se tak usmívá a tak upřeně si mě prohlíží?

- Co si přejete? -

- Já jsem Zdeněk, veliteli. Posílá mě můj náčelník, mám pro vás dopis. -

Jaký já jsem velitel? Jo tak… velitel. A jeho náčelník. Aha. Tak to bude nějaký nový člen klubu.

- Kdo že vás posílá? - prohlížím si ho od hlavy k patě. Módou zrovna nepohrdá. Má rád syté barvy. Jako já. Krásné oči. Štíhlé prsty.

- Můj náčelník. A mám vám říct, abyste nejdřív zamknul, když budete tak hodnej, veliteli. -

- A proč? -

- No aby sem nikdo nelez, říkal náčelník. -

Co by ještě nechtěl? Ale když je mladík od nás, z kroužku trhlých erotomanů… Podívám se za dveře, zda na chodbě někdo není, a potom zamykám.

- A kdo je vůbec váš náčelník? -

- Všechno je v tom dopise, uvidíte, veliteli. -

Ten se uveliteluje. Než se vrátím ode dveří, je kluk napůl svlečený.

- Co to děláte? - žasnu. Kluk se dál svléká. A už je nahý.

- Neměl byste nějaké staré noviny nebo balicí papír nebo tak něco? -

- Na co? -

- No je to tak lepší. Nerad bych vám tady něco podělal. S dovolením, veliteli. - Rozprostřel si noviny na můj stůl a vzal si můj kávový podšálek. Úplně nahý vyskočil na stůl a zády ke mně udělal dřep. Chová se tu jako doma.

- Jste se zbláznil? Co to má znamenat? - Tuším, že je to nějaká další hříčka toho našeho kroužku, když mi říká veliteli, ale kvůli tomu mi snad nemusí tancovat po stole.

- Hned to pochopíte, veliteli. Vydržte s nervama. A teď se dívejte. Náčelník říkal, že teď se máte dívat. -

Pořád ten jeho náčelník. Tak se tedy dívám. A zírám… Nahatý kluk, mimochodem krásné tělo, chlapecky štíhlé, ale už slušně zušlechtěné posilovnou, sedí na bobku na mém psacím stole, pod zadkem si drží můj kávový podšálek a… No to snad ne! Ale jo. On doslova, tedy s prominutím, no fakt… on mi kaká do mého talířku. To se mi jen zdá! Z řitního otvoru mu vylezlo cosi jasně zeleného. Co to je? Stolice to není, to bych poznal. S ťuknutím to z něj vypadlo na talířek.

- Co… co… co to má znamenat? Jste se pomát? Vy mi tady kálíte po stole, čoveče. -

Kluk se popásá na mém úžasu a směje se. Seskočí se stolu a s tím zeleným na talířku jde k umyvadlu. Pouští horkou vodu a mydlí talířek i to zelené mým toaletním mýdlem. Teda mýt podšálek mejdlem, to by mě v životě nenapadlo… Utírá to zelené ručníkem a podává mi to.

- Tak to je pro vás, veliteli, - uchechtává se pobaveně. Hladké lesklé protáhlé vajíčko, asi pět centimetrů dlouhé a nanejvýš dva centimetry tlusté v barvě letního jablka.

- Eště moment, veliteli, jen si umeju prdelku. - Nasedne na umyvadlo zády k zrcadlu, jedno chodidlo vyšvihne na umyvadlo a v esovitě zkroucené póze si mydlí zadnici. Pak si utrhne papírový ručník vedle umyvadla, utírá se a jde ke mně.

- Co to má být? -

- No ejnlmejl přece. Anal mail. Anální pošta – nejúspěšnější trhák sezóny. To neznáte, veliteli? -

- Zírám jako čerstvě vyoraná myš. -

- A víte, že jsem vám to zrovna taky chtěl říct? Teda pardon, že jo. -

- Na co to je? -

- No uvnitř je pro vás tajný dopis od náčelníka. To vymysleli trestanci na Ďábelském ostrově. Pašovali tak do francouzské věznice peníze. Četl jste Motýlka, veliteli? Od Henriho Charrièra. Tak tam se o tom píše. -

- Nečetl, jenom jsem viděl ten film. -

- Ve filmu ejnlmejl není, to byste si musel přečíst tu knížku. -

- A ty to máš z Ďábelského ostrova. -

- Náčelník si to objednal v nějakým e-shopu. -

- Tak ejnlmejl. A ve kterým e-shopu si náčelník pořídil tebe, čumáčku? -

- Chchch, my jsme se potkali na tancování. Na kursu gay dancingu. To je skvělá věc. Znáte to, veliteli? Ty dva týpkové, co ten kurs vedou, vymysleli novou choreografii, nový kroky ke společenským tancům. Když tančí dáma s pánem, tak pán dělá pánské kroky a figury a dáma dámské. Jenomže když spolu tancujou dva kluci, tak buď musí jeden z nich tančit dámu, což se tedy nemusí každýmu líbit, nebo musí oba dva tančit vedle sebe bez držení, což není ono. Tak ti dva sestrojili takové kroky, aby nikdo nemusel dělat dámu. -

- Hm hm, já vím, kamarád Franta chtěl, abych na to s ním chodil. Já tenkrát neměl čas. Co se tam tancuje? Normální společenské tance? -

- Jo, obvyklý repertoár. Standardní a latinoamerické. Valčík, rokes, čača a tak. Nejlepší je tango, to vysloveně žeru. Smyslně chlípné tango se nejlíp tančí na Adama. -

- Tam tancujete nanahato? -

- Někdy. -

- No dobře, dobře, ale co s tímhle? To to mám snad rozkousnout nebo co s tím? -

Lehké podlouhlé vajíčko je naprosto hladké jako nějaké lízátko.

- Musíte to rozšroubovat. -

Kroutím zeleným lízátkem a ejhle! Ono se to rozdělí na dvě stejné části. Uvnitř je to duté. A je tam složený papírek.

- Dá se to i sterilizovat varem, - informuje mě mladý naháč.

Malým fontem je na papírku v úzkých řádcích natištěno:

Všechno nejlepší k narozeninám. Jako dárek ti posílám nového kluka. Naučil jsem ho už všechno, je trochu ukecaný, ale hodný a poslušný. A má to hodně rád. PrEP bere, na testy chodí pravidelně, nemusíš se bát, hlídám to. Můžeš do něj rovnou do hloubky, už jsem ho dnes píchal, takže je už roztažený a promazaný mým vlastním nektarem. Speciálně pro tebe. Moc ho neutahej, aby byl ještě schopnej pro mě dneska večer. Vrať mi ho prosím tě do 17 hod. Napiš mi do analmailu, jaké to s ním bylo. Užij si, chlípníku. Tvá bývalá láska s dojetím v oku – náčelník Velký Úd.

Franta. Syčák jeden. Ty úde! Pfff! Celý on, na takovéhle koniny ho užije.

- Tak tě vítám v KEMMZu. Tebe ještě neznám. Jak se jmenuješ? -

- Zdeněk, veliteli. Už jsem to říkal. Jsem tu novej. Co je to v kemzu, veliteli? -

- KEMMZ – Klub erotické mezimužské zábavy. To je ten náš pošahanej polotajnej spolek pro sádlomáslo. Do tohohle bahna tě snad Franta už zatáhl, ne? Teda tvůj náčelník. -

- Jo tak. No jasně, už vím. -

- Co děláš? Jaký obor? -

- Design silničních vozidel. Magisterské studium. -

- Hm. Taky mám rád elegantní auťáky. -

Mladý estét. Jako kdysi já. Až začne chodit do práce, už si takhle tónované vlasy nedovolí. Ani když bude pracovat v bohémském prostředí výtvarníků. Ať se mládí vydovádí, dokud může, říkává moje babička. Odklízím se stolu papíry, odsouvám počítač. Nahaté mládě sedí na stole na novinách a klátí nohama. Mužnost se v něm ještě mísí s klukovstvím. Trochu voní nějakou kosmetikou. Kouká na mě a čeká, co bude. Husté klenuté obočí trochu kontrastuje s jeho chlapeckostí. Zahnuté řasy. Hluboko posazené oči.

- Náčelník říkal, že budete čumět, teda jako koukat, že jo. -

- A co ti ještě náčelník říkal? -

- No, že se nemusím bát. Že jste hodnej kluk. A že mě vemete na oběd. -

- Cože? - Týpka, kterého vůbec neznám, budu brát na oběd? Já mám živit Frantovy souložníky? Csss! Tenhle zajda je přesně ve Frantově stylu. Vždycky když jsme šli do fitcentra, do baru nebo plavat, líbili se Frantovi spíš dvacetiletí efébové, zatímco já se díval spíš po svalnatých třicítkách. Jeden z důvodů, proč jsme se tenkrát rozešli. Co zbylo z velké lásky? Pár videí a fotek. Mohlo to ovšem dopadnout i hůř. Párkrát jsme si úlovek přivedli domů jako „třetího do mariáše,“ ale požitek z něj měl víc Franta než já. Ono totiž narazit na účastníka krajského přeboru v kulturistice není žádná hračka. Zatímco hebounkých mláďat s žádostivýma očima umírající laně je relativní dostatek. Tak jsme si většinou přivezli zajíce.

- Náčelník říkal, že slintat zrovna nebudete, až mě uvidíte, ale prej to zkusíme. Jste jako spíš na kulturisty, tak se mám snažit, abych vás zlákal. A já už vás stejně tak trochu znám. Už jsem si okouknul, jaký máte péro a tak celkově. -

- Cože? Vždyť jsme se v životě neviděli. -

- Já vás viděl minulý týden na nudistickém plavání. V bazénu. Když jste mluvil s mým náčelníkem, tak jsem si vás prohlíd. Náčelník mi říkal, abych si vás zmapoval, že si brzy toho vašeho kůlu užiju. -

- Cože!?!? Tohle ti říkal!?!? -

- A nemám vám to říkat, protože prej budete pěnit. -

Se mi snad jenom zdá. No počkej, Franto. Tě seřvu jak malýho haranta, až tě potkám.

- A on tě často takhle půjčuje kamarádům? -

- Jste první, veliteli. Ale další ocasové že budou následovat, říkal náčelník. -

- A tobě to vyhovuje? -

- Jasně. Já mám rád, když mě chlapi mrdaj. A když mě kouřej. -

- Ty nejsi zrovna stydlivej chlapec. -

- A měl bych? Mám se snad za co stydět? Se na mě podívejte, veliteli, já sice vím, že nejsem váš typ, ale snad přece… no nejsem k nakousnutí? -

- Spíš k zakousnutí, mezi dva chleby, dárečku. -

- Jo a, jste sice první, ale kromě náčelníkova řidiče. -

- Toho pihovatýho, co ho vozí ve služebním autě? -

- No, to je on. -

- Ale to je dobrej kluk. Co jsi s ním měl? -

- No zastavili jsme v lese a šli jsme se vyčurat. Všichni tři. A řidič při tom po mně koukal, náčelník si toho všim a ptá se, jestli bych měl zájem. Tak řek řidičovi a ten po mně vyjel. Já nebyl proti, no a bylo. -

- Rovnou na místě, v lese? -

- Jo, v lese. -

- A co Franta, teda tvůj náčelník? -

- Ten se koukal. -

- A nepřidal se? -

- Ne, to až večer doma. -

Hm, jasně, Franta se vždycky rád díval. Zblízka. Tvrdil, že studuje prožívání. Je to erotoman. Ale kdo není? Tohle mládě není zrovna bázlivé. Zdá se, že má Frantovu školu. Drzej jako opice.

- Jo a taky říkal, že máte rád tohle. - Mládenec se na stole pokládá na záda a zvedá nohy. Dává si je až za hlavu, zvedá zadek, jako by chtěl udělat kotrmelec nazad. V jedné povídce jsem se dočetl, že téhle poloze se prý říká nohy do praku. Nikdy jsem ten výraz neslyšel, ale připadá mi zajímavý. Dívat se na mužské tělo v téhle pozici je vzrušující. Alespoň pro mě. Hlavně když se v ní ocitne statný svalnatý chlap. V téhle póze se tak nějak podbízí, nabízí zadek, nastavuje řiť. Dává se k dispozici. Protože mu působí požitek se partnerovi podřídit, nechat se použít jako otrok. Když je to útlý mladíček jako tenhle dáreček, je to jaksi téměř na místě. Když je to ovšem svalnatý atlet, který by se nějakému donucování hravě ubránil, kdyby ovšem chtěl, je to tím dráždivější. Pohled na pokořenou sílu a autoritu je přímo excitantní. Když spolu za starých časů válčily domorodé kmeny, náčelník vítězného kmene demonstroval své vítězství sexuálním znásilněním náčelníka poraženého kmene. I několikanásobným. Heroické doby. Může existovat ušlechtilejší motivace k boji? Anebo jde údajnému subíkovi spíš o to dopřát si masáž své prostaty tuhým údem dominantního partnera. Kdo je na tom vlastně líp? Znásilněný, nebo znásilňující? Dominantovi jde zase o to namasírovat, čili vyhonit si péro partnerovým sfinkterem, tedy svěračem. Tak krásně se oba doplňují, vlastně jeden druhého potřebují. Nebo mu jde o to ho ponížit, pokořit a podřídit si ho? V tom je podstata požitku? U obou jsou dvě možnosti. Kdo je pravý a nefalšovaný saďour a kdo to bere jen jako hru? Kdo je masoch a kdo si na něj jen hraje, protože je to zábava? A jak je to u tohohle zajdy?

Celou dlaní hladím klukovi hráz, tu utajenou část penisu, která je z horní strany schovaná v těle. Perineum začíná už pod řitní hvězdičkou a táhne se mezi stehny dopředu k šourku. Tvrdé stejně jako celý penis. A chlupaté. Tohle perineum je ale hladké.

- Holil sis hráz sám, nebo tě holil Franta, teda tvůj náčelník? Náčelník, viď? -

- Jo, náčelník. Jak to víte? -

Holení hlavně erotických míst pro něj byl vždycky obřad. Hrál si s tím jako posedlý.

- A říkal, že si toho určitě všimnete. Že se vám to líbí. A nelíbí se vám lízat chlupy. -

- Co? Tohle ti říkal? -

- Jo. A taky říkal, že se budete vztekat. -

No tohle. Plácnu zajdu přes nastavený zadek, až spadne na stůl. Chechtá se mi. Postpuberťáci ještě berou sex jako velkou psinu. Teprve velká láska je trochu ztlumí do něžné vášnivosti. Každá láska je velká a silná. Takovéhle důvěrné podrobnosti o mně Franta, ta indiskrétní slepice, vykecá úplně cizímu nováčkovi!

- Píše, že už jste dneska sexovali. A že tě prostříkal. -

- Jo. -

- A že jsi prošťouchnutej, roztaženej. -

- Teď už ne. Za tu dobu, co mě tady vyslýcháte, veliteli, už se mi ten svěrač zase stáhnul. -

To nic, to se zase obnoví, milý hochu. Neměj obavy.

- Lehni si. A zvedni nohy. -

Poslouchá okamžitě. Předvádí, jak je vycvičený. Krásně je mu vidět perineální kožní šev. Jedu mu po něm prstem sem a tam a zase zpátky. Jedno z nejdůvěrnějších míst na těle. Proč se tomu říká šev? Protože to tak vypadá. Jako kdyby byl člověk sešitý ze dvou kusů. Navlékám si vyšetřovací rukavici. Proč je dělají tak zářivě modré? Nabírám palcem lubrikant. Zajíždím mu palcem do rozety a po hrázi ho hladím celou dlaní.

- Hmmmm, - vrní spokojeně a přivírá oči. Konec prostředníku a ukazováku mi dosahuje až k jeho kulkám. Jako by délka hráze byla právě tak na délku dlaně. Příroda s tímhle hmatem ruky snad už počítala. Prostatu mu ohmatávám palcem zevnitř a dlaní zvenku. Laskám ho a hýčkám. Vzdychá. Žvanivost ho konečně přešla. Je zticha a přede jako koťátko. Zastrčím mu palec do řiti, jak nejhlouběji to jde. Hnětu ho uvnitř bříškem palce.

- Hhhhhhhhhhh. -

Tohle znamená opravdu držet někoho doslova za prdel. Hmátnout zevnitř i zvenku, ne jenom zvenku stisknout dlaní hýžďový sval.

Vytáhnu z něj palec a obejdu stůl. Stojím ležícímu Zdeňkovi za hlavou. Při pohledu z druhé strany vypadá obličej trochu jinak. Hladím ho po tváři, samozřejmě rukou bez rukavice, a palcem objíždím křivku horního rtu. Otvírá ústa a bere mi palec mezi rty. Možná si myslí, že chci, aby právě tohle udělal. Oddaný subík údajně horlivě vytuší každé přání svého milovaného a milujícího vládce. Nebo jenom prostě měl chuť na palec. Jako mimino na dudlík. Znovu mu sáhnu do análu. Tentokrát prostředníkem a dlaň mu opět položím na hráz mezi roztaženými stehny. Tentýž hmat trochu jinak z druhé strany.

- To je fajn, - lebedí si.

Potom mu tam zasunu dva prsty a palcem a dlaní ho uchopím za jednu půlku. Lahodný hmat na sedací sval. Teď můžu ten kus masa pořádně stisknout. Toho bych se neodvážil, když jsem ho držel za hráz.

- Háááá. -

Líbí se mi, jak hluboce dýchá. Nemusí ječet, stačí, když funí.

- Jo, to je ono. Náčelník říkal, že si rád hrajete s prdelkama. -

Ne, to snad ne­!… To se mi jen zdá…. Ten syčák tomuhle zajíčkovi vykecal i tohle… Ukousnu Frantovi pinďoura, až ho potkám.

- Co ti ještě říkal? -

- Třeba, že normálně mluvíte jako džentlas, ale při mrdání si libujete ve sprosťárnách. -

- Coooo?!?!?! -

- No, že máte rád takový ty erotický sprostoty. Nemám se tomu moc divit. -

To je vrchol! To jen tak nevydejchám. Já že si potrpím na vulgarity? Vždyť já bych neřek sprostý slovo ani za pytel… těch… exkrementů, že jo. Tohle musím vytěsnit do nevědomí. Ne, nebudu se rozčilovat. Tohle jsem jako neslyšel. A dost. Jenom klídek. Nesmím si teď zkazit náladu. Teď to chce velkorysý nadhled. Ten žvanil Frrrrranta!!!

- Pocem. Klekni si tady. - Rozepínám si kalhoty, vytahuju péro, které mi už nedočkavě stojí, a navlékám si kondom. Kluk mě chtivě bere za péro a tiskne si ho k obličeji. Pěkně si dopřává. Tře se mi obličejem o klín. Chvíli ho nechám si hrát, je to milé. Vezmu péro do ruky a jezdím mu po rtech a po bradě. Disciplinovaně drží. A zjevně se mu to líbí. Tak jako mně. Pak ho vezmu za hlavu oběma rukama a nasměruji ho čumáčkem na mého žaluda.

- Vyplázni jazyk. - Chvíli mu šmidlám po jazyku a potom mu vjedu do pusy. Pozře mě a pracuje usilovně. Poslouchám, jak funí nosem, a docela tomu Frantovi závidím. Tohle mít doma… Ta ochota. Ta horlivost. Přímo náruživost. Požitkářství. Vzrušení ve mně sílí. Musíme přestat. Chci se mu vystříkat až do tunýlku, ne teď do pusy.

- Vstaň. Postav se na stůl. Obráceně, zadkem ke mně. Udělej dřep. Chceš promazat? Radši jo, to nikdy neškodí. Kdo maže, ten jede. -

Sedí na bobku tam, kde ještě před chvílí byl monitor a klávesnice, a čeká, co s ním udělám. Co asi? Ví dobře co.

- Chceš to na začátku pomalu, nebo už jsem tě roztáhnul dost? -

- Radši zvolna, veliteli, dyť víte, jak je to potřeba. -

To víš, že jo, koloušku. Přece tě Frantovi nenatrhnu. Ty za něj nemůžeš. S citem vnikám a pomalu se propracovávám dovnitř. Objímám ho a lížu ho pod uchem. Čekáme. Tisknu ho v náruči. Je sladkej. Hladkej. Hebkej. Potom pomalu začínám pohybovat pánví. A zvoní mobil! Zrovna teď!!! Měl jsem ho vypnout. Koutkem oka vidím na displej. Volá Franta. My o vlku a vlk na mobilu.

- To je ten tvůj náčelník. -

- Jako na zavolanou, co, veliteli? - hihňá se můj kocourek. - Vemete to? -

Nejradši bych to zatípnul, ale pak to vemu.

- Nazdar, ty podrazáku. -

- … -

- Ne, teď nemám čas. Co potřebuješ? -

- … -

- Ano, přišel, je tady. Na takovou kokotinu můžeš přijít jedině ty. -

- … -

- Až tě potkám, tak si to eště povíme, ty drbno ukecaná. -

- … -

- No jen se směj. To je ti podobný. Ejnlmejl! Csss!!! -

- … -

- On je dáreček, to jo. To jsi zase ulovil mladý maso, viď. -

- … -

- Hele, já teď zrovna nemůžu vykecávat. Já teď to … -

- … -

- Ale nic nedělám. -

- … -

- Jenom… my teď zrovna… -

- … -

- No jo, jsem akorát v něm. -

- … -

- Co je na tom k smíchu? To je vážná věc. -

- … -

- Hele, ten tvůj dáreček se teď taky chechtá. -

- … -

- Víš co? Trhni si vocasem. -

Vypínám hovor. Překazil nám kopulaci a ještě z toho má srandu. Nahé tělo v mé náruči se otřásá smíchem. Zdeněk chechotem chrochtá, ale říci se neodvažuje nic. Erotické rozpoložení je v tahu. U mě i u něj. Jdou dohromady fialově žhnoucí hlubiny vášně s jiskřivě zurčící fontánou smíchu? Nejdou. Co teď? Já si snad nestříknu. A tohle mládě taky ne. Vytahuji ptáka z toho nádherného zadku.

- Jdi se umejt. A nedělej mi pod umyvadlem brouzdaliště. -

- Náčelník to říkal, že se budete vztekat, - směje se ještě u umyvadla.

- Dělej, chci se taky umejt. -

Vyhazuji noviny do koše, kondomy a rukavici do igelitového sáčku. Pak ho odnesu do kontejneru, aby to tady v kanceláři nenašla uklízečka. Po umytí si zapínám kalhoty. Počítač zpátky na místo.

- Tak a napíšeme mu odpověď, neřádovi jednomu. Až to vytisknu, tak se to dá zase do toho zelenýho pouzdra a já ti ho mám strčit do análu? -

- No samo mi to tam nevleze, veliteli. -

- Ejnlmejl. Kdo to vymyslel, to musela bejt hlava. -

Velikost deset, úzké řádky.

Podrazáku, musel jsi mu o mně vyslepičit všechny intimnosti? Kousnu tě do prdele, až tě uvidím. Za dárek děkuju. Na hračičky tě vždycky užilo. Vytrénoval jsi ho fakt svědomitě. Tak mladý a už tak zkaženě zkušený. Úplně tě vidím, jak si bahníš v tom smilstvu, zhýralče. Na vyhledávání mladých talentů jsi vždycky měl talent. Večer, doufám, přijdeš. Dárečka vem s sebou. Pozval jsem skoro celý KEMMZ, když mám ty narozky. Budou koukat na toho nového poddajného hezounka.

Co kdyby Zdeňkovi tenhle lístek vyhmátla z konečníku nějaká nepovolaná ruka a tohle si přečetla? Tak radši už dost. A bez podpisu. Vyndám papír z tiskárny a ostříhnu prázdné okraje. Sroluji ho a vkládám do zeleného pouzdérka. Zašroubovat. A zasunout. A poletíš, poštovní holoubku.

- Mám tě promáznout, aby ti to hladce vklouzlo dovnitř? -

- Radši ne, veliteli. Ono by to pak mohlo taky nečekaně hladce vyklouznout. -

Je škoda pustit ho pryč, když jsme si ani nestříkli. Odložím zelenou bobuli na talířek a zadívám se mu do očí. Je ještě pořád nahatý. To svůdné tělo, to by ještě chtělo.

- Pohrajeme si ještě? -

- Jasně, veliteli. -

Chci být také nahatý. Svlékám se úplně.

- Lehni si na stůl. -

Hladím ho na břiše a na prsou. Líbí se mu to. Nemá tam žádné chloupky. Chytí mě za ruku a přiloží si ji na ocas. Trup má štíhlý, útlý, skoro hubený a o to tlustější se zdá být jeho ocas. Dlouhého ho má od toho, že si ho často honí. Nebo mu ho honí Franta. Jak to asi vypadá, když Frantu píchá? Vždycky to Franta chtěl. Jeden z důvodů, proč jsme byli spolu. Stisknu Zdeňkovi jeho tlustou klobásu. Drží mi ruku a kmitá mi s ní. Dělá si to mou rukou. Začal dýchat hlasitě. Zavírá oči. Obličej se mu vzpíná v mohutném úsilí. Je na něm vidět, že už to bude. Škubnul sebou. Z mé a jeho ruky mu letí na prosedlé břicho první šleh mužského nektaru. A druhý. A třetí… Je na vrcholu. Mohutně dýchá. Ještě chvilku dokončuje. Uklidňuje se. Tiše zasténá a vydechne. Přestane. Uvolní se a leží…

Alespoň nemůže říct, že jsem ho vyhodil neuspokojeného. Jdu si umýt ruku.

- Ještě bych něco chtěl, veliteli. -

- Co? -

- Lehněte si sem na stůl. -

- Už mi tykej. -

Ležím na zádech vedle počítače, snad nic neshodím na podlahu. Stojí mi mezi nohama a sápe se mi po ptákovi. Co chce dělat?

- Teď zas já, veliteli. -

Z ničeho nic má v ruce kondom a nasazuje mi ho. Dobře ho to Franta naučil. A už mám ptáka v jeho puse. Uffff. Zpracovává mě příjemně. Teď vnímám jenom jeho rty a jazyk, nic jiného. Občas mě škrábnou jeho zuby. Drží mě za něj a druhou rukou mi jezdí po břiše. Nos má v mých zastřižených chloupcích na podbřišku. Ještě že jsem se tam před chvílí umyl. Evidentně si to vychutnává. Vychutnáváme si to oba. Funí nosem skoro jako já, ale nepřestává.

- Mmm! - Už to na mě jde. - Mmmmmm!!! -

Ráááááj… Mmmm…

Skoro bych usnul. Dívá se na mě, já na něj.

- Líbilo se vám to, veliteli? -

- Tykej, čumáčku, - zašeptám. Proč vlastně vždycky šeptám?

- Líbilo se ti to, veliteli? -

- Zkoušku z kuřby bys měl na výbornou, čumáčku. -

— realutopik

Soutěžní povídka přihlášená do soutěže o nejlepší gay erotickou povídku obsahující libovolnou erotickou pomůcku ve významné roli, kterou pořádá Gaymegastore ve spolupráci s webem Ostrovní povídky.