Elve: Spojeni… (erotická povídka)

Spřízněni…

Venku je tma a zima. Konec listopadu. Město již druhý den zkrápí miliony dešťových kapek. Ještě hodinu a budeme to moci s Hankou zavřít a vyrazit domů. Sedíme u svých počítačů, vyplňujeme tabulky a v tom… Přichází zákazník. Ne ledajaký. Dovnitř vchází vysoký mladý muž v modré nepromokavé bundě s kapucí. Za dveřmi kapuci sundá a vyloupne se krásný úsměv a veselé oči za sportovními brýlemi.

„Dobrý den. Nevím, jak to u vás v cestovce chodí. Sám jezdím většinou na kola a rafty nebo věci zařídím na internetu. Potřeboval bych se zeptat na věci, které jsem na síti nenašel. Jde o dárek pro mamku s babičkou, které budou mít obě v lednu kulatiny. Přeji si splnit jim jejich cestovatelské sny, dokud ještě mohou cestovat.“

S radostí se návštěvníka ujmu. Přemýšlí o zájezdech Perly Indonésie, Japonsko za květů sakur, Dotkni se Bali a podobnými lahůdkami. Část odpovědí ve smyslu letenek, časů na přestup společně najít zvládneme. Jiné, které taktéž souvisí s tím, aby dalekou cestu dobře zvládla zákazníkova babička, nechávám na kolegy z centrály. Vytáčím telefon, předávám návštěvníkovi sluchátko. Během toho co hovoří s kolegou z realizace zájezdů, si ho prohlížím. Když přemýšlí, moc hezky přivírá oči a stahuje rty k sobě. Než se vynadívám, hovor končí. Vrací mi sluchátko. Vteřinu, možná dvě se díváme do očí. Má zelené. Usměje se. Trochu se červená. Rychle se rozloučí a odchází do deště a do tmy našeho města.

„Honzo, tobě se líbil, viď?“ směje se Hanka. „Já to na tobě poznám, jak na něj zíráš jak na svatej obrázek,“ směje se a jdeme společně pomalu zavírat pobočku. Cestou domů si říkám, že by bylo fajn, kdyby k nám na pobočku chodili takoví hezcí chlapi častěji.

Je pátek, šest večer. Na středečního návštěvníka si ani nevzpomenu. Těším se na konec směny, na víkend. V tom zacinkají dveře a v nich on. Rozpačitě se usmívá a trochu se červená.

„Již jsem vybral. Rád bych na mamku zarezervoval a rovnou zaplatil Japonsko a sakury.“ Ujmu se ho. Vše vyřídíme. Jako objednatele zadáme jeho maminku. Vše zaplatí. Naše pohledy se opět setkají. Je krásný a zatraceně sexy se dívá. Je mu něco pod třicet. A má opravdu krásné chlapské ruce. Všiml jsem si jich, když přikládal kartu k terminálu. Přeje krásný páteční večer a odchází.

„Krásný, kéž by.“ Snad nějaký film, hodiny na seznamce… Přemýšlím a trochu sním, jaké by to bylo nebýt dnes večer sám.

„Hani, je mi trochu smutno. Nechceš zajít na dvojku?“

„Myslím, že místo na víno bys měl zajet někam jinam,“ hihňá se a drží v ruce papírovou tašku. Nechal tu balíček. Hm, tak jmenuje se Ondra. Ondra Veselý.

„Tak ho najdi a napiš mu,“ pošťuchuje mě Hanka.

„Kašlu na něj. Na netu je jen to, že je zubař na jedné drahé zubní klinice. Jeho sexy fotka a kontakt info@… Tam mu psát a dělat ze sebe vola fakt nebudu. Navíc nevím, jestli je taky teplej. Někdy se spletu!“

„Honzi, neboj, díval se celou dobu na tebe. To já poznám,“ uklidňovala mě Hanka.

On se pro balíček vrátí, to vím. Jenže já mu sotva odpovím. Budu koktat a červenat se a místo jemu do očí budu civět do podlahy. Nebylo by to poprvé. Natož abych si mu řekl o číslo. Je ohromně sexy. A já z jeho krásy a přirozenosti byl celý zkoprnělý. Čas do zavíračky letí. A kolegyně do mě šije.

„Vezmi balíček a jeď za ním. Je tam adresa. Máš být doma na netu a vzdychat jako malej, nebo to risknout. Stejně vím, že se ti líbí.“

Po práci jsem doprovodil kolegyni na tramvaj. Je pátek večer. Zima a tma. A já? Místo, abych doma v teple snil o princi v bezpečí sítě sítí, jsem se rozjel na druhou stranu města místo k domovu. Teď stojím zachumlaný na autobusové zastávce. Na stanici metra, kde jsem byl snad jednou nebo dvakrát. Čekám tu na autobus na sídliště, které vůbec neznám. V ruce držím tašku s balíčkem pro kluka, o kterém ani nevím, jestli je gay. Ani to zda bude v pátek večer doma. Přijde mi to celé „crazy“. Jsem nervózní, nikdy jsem nic takového nedělal. Až mě z toho nervozitou brní nejen žaludek, ale i kulky. Nastupuji. Autobus je plný lidí, kteří spěchají k domovu. Jsem nervózní. Pouštím si do uší svou oblíbenou zpěvačku. Hned je mi trochu lépe. Píšu Hance s tím, že jsem se asi zbláznil, že netuším, co vlastně dělám. Za chvíli místo odpovědi dostávám obrázek rozesmátého čertíka s amorovým šípem probodnutého srdce. To je typická ona. Mám ji rád. Autobus supí do kopce. Přijíždíme na sídliště. Všude kolem paneláky. Mnoho oken svítí, v jiných je tma. Jen jestli bude doma. Lidí v autobuse ubývá. Žaludek se mi svírá nervozitou a krapet i vzrušením. Autobus zastavuje na konečné. Vystupuje hlouček cizích zachumlaných lidí. A já s ním. Část cestujících spěchá k domovům, část k nedalekému supermarketu. Nespěchám. Rozhlížím se. Spěšně se dívám na mobilu do mapy. Hluboký nádech, raz, dva. Pak již vyrážím do ulice, kde by měl bydlet on.

Je to tu. Emila Zátopka 2497/6. Taková ulice jde k jeho sportovní postavě dobře, pomyslím si. Než se naději, stojím před vchodovými dveřmi. V ruce stále pevněji svírám taštičku s balíčkem. Třesou se mi nohy. Nervozitou i vzrušením. Třeba tam bude on. Klepou se mi ruce. Popadám dech. V kalhotách mi citelně narostl penis. Bojím se a jsem vzrušený zároveň. Stisknu zvonek se jménem VESELÝ. Chvíli se nic neděje a pak se ozve on. Koktám ze sebe:

„Dobrý večer, tady Honza. Nesu vám balíček, co jste si zapomenul u nás v cestovce.“

„Děkuji, vydrž, jedu za tebou dolů,“ řekne on.

Stojím před prosklenými dveřmi. Zhluboka dýchám. Vidím, jak se otevírá výtah, chodba se rozsvěcí. Z výtahu kdosi vystupuje. Jsem v napětí. Uhýbám od dveří. Z domu kolíbavou chůzí vychází stará paní se psem. Ptá se, zda na někoho čekám, zda mi může nějak pomoci.

Koktám: „To v pořádku, zvonil jsem. Vědí o mně. Přijdou si pro mě dolů.“

Hlavou se mi honí myšlenka, že právě tohle byla poslední šance se otočit, nechat přede dveřmi balíček a odejít. Spíše utéct. Jako malý kluk. Během toho, co mi hlavou víří podobné myšlenky, se uvnitř domu opět otevírá výtah. Z výtahu se vynořuje vysoká sportovní postava. Jak se blíží, mohu již dobře rozeznat, že je to on. Blíží se ke dveřím. Zhluboka dýchám, břicho mně mravenčí a penis rýsuje na mých riflích znatelnou bouli. Dveře se otevírají. Vychází před dům on se slovy:

„Ahoj, já jsem Ondra. Pokud máš čas, pojď prosím dál,“ mi podává ruku. Usmívá se. V tričku a domácích kalhotách je ještě hezčí, než jak si ho pamatuji z minula. Podávám mu balíček. Osměluji se podívat do jeho jiskřivých smaragdově zelených očí. Má opravdu okouzlující pohled. Zmohu se jen na:

„Ano, rád, času mám dost.“

Necelé dvě hodiny od toho, co jsem odcházel s tím bláznivým balíčkem z práce, jsem na druhém konci města. Ve výtahu s překrásným chlapem. Výtah stoupá a my stojíme kousek od sebe. V zrcadle výtahu si všimnu odrazu jeho krásných ušních lalůčků i pize vzadu na krku. Jsme kousek od sebe. Vzrušení se mísí s veselou náladou. Ptá se mě, jak jsem ho našel. Má opravdu zajímavý hlas. Uvnitř výtahu se rozsvítí číslice 10 a dveře se otevřou. Přes chodbu vcházíme společně do Ondrova bytu.

Byt je krásně zařízený. Útulný. Jdeme do kuchyně. Ondra pokládá balíček na stůl. Jde k lednici, nabízí sklenku dobrého bílého moravského vína. Nalévá do skleniček. Jednu z nich mi podává. Při té příležitosti se navzájem dotknou na okamžik naše ruce. Prsty navzájem. Je to krásné a jiskřivé zároveň. Ondra se usmívá, zpoza brýlí září jeho spokojené oči. Připíjíme si na náhodná setkání. Usedáme ke stolu naproti sobě. Povídáme si. Hovor krásně proudí. Je mi s ním moc krásně. Jako bychom si povídali již mnohokrát. Čas letí. První sklenku vína následuje druhá. Usmíváme se a je nám krásně. Postupně si povídáme čím dál osobněji. O životě. O našich láskách, coming outu i o tom, jak Ondra přišel k tomuhle krásnému bytu. Vypráví, že ho zařídili před deseti lety s tehdejším přítelem. Rozešli se před necelými pěti lety a on od té doby s žádným klukem nespal. Nepřišlo mu to tehdy správné.

„A Ondro, jak si to bez sexu a milování tak dlouho vydržel?“ hlesnu mírně ovíněný. Zadívá se něžně do mých očí a pak se začne smát:

„Honzi, tak se podívej do toho balíčku, co jsi donesl, a uvidíš.“

Beru do rukou balíček ze stolu a začnu ho otevírat. Lepenka jde sundat těžko. Stoupnu si. Ondra se řeže smíchy jako nějaký puberťák, podává mi nůžky. Zůstává stát vedle mě. Rozevřu vršek krabice. Odhrnu bublinkovou fólii a z krabice na mě vykoukne černo zlatá krabička. Luxusně zabalené dildo. Směji se a vím.

„Neboj se, rozbal to,“ ponoukne mne on.

Než se naděju, držím v levé ruce krásné středně velké, realistické žilnaté dildo s masivním žaludem. Ondra ho chytne svou pravačkou.

„Tady vidíš, jak jsem to vydržel,“ špitne a jemně mě políbí.

Jeho rty se jemně vpijí do těch mých. Je mi krásně. Na nic jiného nemyslím. První polibek následuje druhý. Stojíme vedle sebe. Blíž a blíž. V rukou stále to dildo. Aby nám nepřekáželo, vloží ho Ondra mezi nás. Obejme mě kolem ramen. Pohladí po vlasech. Dotkne se mého ucha. Políbí na lalůčku. Pokládám si hlavu na jeho rameno. Cítím jeho vůni. Ruce si pokládám na jeho v riflích se rýsující pevný zadek. Cítím jeho blízkost. Nejen blízkost, ale i jeho krásně tvrdý penis. Je ztopořený stejně jako ten můj. Přitiskneme se ještě víc. Cítíme dildo na našich hrudích. Naše ztopořené penisy se tisknou sobě. Stojíme tam notnou chvíli.

Pak se zeptá, zda nechci jít s ním vedle do ložnice.

Špitne: „Neboj, nestane se nic, co si nebudeme oba přát. Obvykle na první schůzce takové věci nedělám. Je mi s tebou krásně. Je fajn se tě dotýkat.“

Neznám ho a přesto mu věřím. Podávám mu svou ruku a nechávám se vést. Vstupujeme do jeho ložnice. Nechám se vést. Stojíme u sebe a jemnými doteky poznáváme svá těla. Nejprve oblečená. Mužné ruce, svalnatou hruď pod tričkem i jemné bříško. Trička postupně sklouzávají k podlaze. Za nimi následují i kalhoty. Pokládám Ondrovi hlavu na nahé rameno. Vnímám ve stoje jeho hřejivé tělo. I bouli v jeho boxerkách, která se dotýká té mé. Postupně sjíždíme rukama níž. Až se naše ruce setkají tam, kde začínají boxerky. Ondra zajede prstem za gumu. A jezdí kolem mého pasu sem a tam. K jednomu prstu přidává druhý. Pak celou dlaň. Stále objíždí dokola, aniž by se dotknul mojí klády, která je již velmi napjatá. A tak moc si přeje osvobodit od textilu. Jenže Ondra nepřestává a přidává k tomu polibky na ústa, ušní lalůčky, krk i klíční kosti. Mrazivé vzrušení se stupňuje. Zajíždím dlaněmi zezadu za jeho boxerky. Do dlaní pevně chytám jeho svalnaté půlky a nořím do nich své prsty. Mé péro je stále napjatější a pomalu vytéká. Konečně stahuje mé trenky.

Stojím před ním nahý. Drží mě za zadek a jemně líbá. Rozhodnu se, že ho i já trochu pozlobím. Sundávám mu brýle. Jemně líbám jeho víčka, ústa, krk. Klíční kosti a jdu ještě níž. Jazykem laskám jeho bradavky i hruď. Vdechuji vůni jeho jemného kožíšku na prsou a líbám stále níž a níž. Klekám si a jazykem dráždím okolí Ondrova pupíku, pupík i jemnou čárku, která vede do jeho stále napjatější boxerek. Jeho péro je tvrdé a dere se ven. Ještě ho však neosvobodím a několikrát políbím přes látku. Je vidět, že i on pomalu vytéká. Beru pomalu do pusy látku jeho boxerek a zuby stahuji níž a níž. Až Ondrovo spodní prádlo leží na podlaze vedle toho mého. Jsme oba nazí. Mezi nohama nám trčí dva stožáry.

Ondra mě bere za ruku a šeptá:

„Pohodlně si lehni, udělám to tu hezké a přijdu za tebou.“

Následuje polibek. Lehám si na jeho letiště, prstem si hraji s uzdičkou mého stojícího péra a pozoruji Ondru. Stahuje žaluzie. Pouští jemnou filmovou hudbu. Bere do ruky zapalovač. Sklání se ke komodě a zapaluje jednu svíčku za druhou. Jak se ohýbá ke svíčkám, je vidět na jeho krémové zdi, jak plameny svíčky rozehrávají jedinečnou hru světla a stínu. Na stěně je vidět silueta Ondrova pevného zadku i jeho stojícího péra. Je to krásně, až trošku ďábelské. Vše trvá jen chvilku a Ondra uléhá vedle mě. Chvíli se hladíme a líbáme, dotýkáme se vzájemně svými penisy. V tom pronese:

„Mohl bych ti dnes předat nálezné za onen balíček.“ Usměji se a šibalsky prohodím:

„To je otázka, kdo tady co nalezl.“

„Vím, že jsem ti vyprávěl o tom, že si často hraji s dildem, ale dnes si moc přeji, abych se mohl o tebe postarat já.“

Souhlasím. Jsem dojatý, oči mi svítí jak dvě sluníčka, v péru mi škube vzrušením… Ondra se dotkne rty mého žaludu. Políbí ho.

„Ahoj ptáčku, těší mě, že se s tebou můžu seznámit,“ pronese na půl vážně, na půl žertem.

Začne mě líbat a hladit po tříslech, nad ptákem a na vyholených koulích. Laská je jazykem. Vzdychám vzrušením. Koule, to mám rád. Když vidí, jaké potěší mi lízaní koulí dělá, střídavě je líže a střídavě jemně nasává. Postupně mně volnou rukou začíná masírovat hrázku mezi dírou a koulemi. Škubu sebou vzrušením. Málem vystříknu, když Ondra zpomalí. Políbí mě na tvář, ve vlasech.

„Můžeme ho dneska společně pokřtít, když si ho teda dneska dones. Chceš?“ říká Ondra a třímá v ruce mnou doručené dildo.

Kývu na souhlas.

Ondra mně krásně masíruje zadeček. Tak zkušeně a příjemně. Mou dírku masíruje gelem. Prsty, nejdřív jedním, pak dvěma. Opatrně namaže dildo a opatrně zasune. Během toho, co se věnuje mé prdelce, ani jeho druhá ruka nezahálí. Masíruje můj žalud a uzdičku. Postupně jezdí rukou nahoru a dolů. Rychleji a rychleji. Jsem celý v milostné křečí. V tom Ondra vytahuje dildo. Místo něj vsouvá dovnitř prst. Zkušeně nahmatá prostatu a začne kroužit. Víc a víc. To se již neudržím a mohutně vystříknu. Pak se ke mně přitulí, hladí mě po vlasech i po těle. Dívá se mi do očí. Líbáme se. Cítím na svém těle jeho stále napružený penis. Začnu Ondru líbat po těle. Postupně se přibližuji k jeho péru. Beru do úst. Jeho pero je krásné. Středně dlouhé a pořádně macaté. Olíznu kapku touhy z jeho žaludu. Jazykem obkroužím spodní stranu žaludu. Jednou, dvakrát, třikrát. Ondra je celý napjatý a krásně vzdychá. Jazykem dráždím jeho uzdičku. A pak již jen kouřím. Nahoru a dolů. Rychle. A pomalu. Dlouze nasát a pak zase rychle přirážet. Netrvá dlouho a z Ondrova péra vyletí kanonáda hřejivého spermatu.

Přitulím se k Ondrovi. Hladím ho ve vlasech. Dech nás obou se pomalu klidní. Opět lépe slyšíme tu krásnou filmovou hudbu, co Ondra pustil. Zanořím svůj nos do jemného chmíří na jeho hrudi. A pak se chytneme za ruce a povídáme. Povídáme až do chvíle, kdy Ondra pronese:

„Honzíku, to jsme tomu dneska dali, nechceš tu zůstat přes noc? Za chvilku jede poslední denní autobus, musel bys už jít. A mně je s tebou moc hezky.“

Nikam se mi nechce.

„Rád tu s tebou zůstanu,“ nikam se mi nechce.

Ondra nám uvaří konvici čaje. Usrkáváme ho z malých šálků. Ukazujeme si v mobilech fotky z cest. Ještě notnou dobu si vyprávíme.

Je ráno. Ležím v Ondrově posteli. Přikrytý. Místo vedle mě je prázdné. Sáhnu rukou vedle sebe, prostěradlo vedle mě je ještě teplé. Vstal nedávno. Vezmu do ruky mobil. Je devět pryč. V něm dvě zprávy. Obě od Hanky.

První: „Tak co, jak to dopadlo? Je to OK?“

Druhá: „Jsi v pořádku? Mám tě ráda, kámo. Hanka“

Natahuji si boxerky. Beru do ruky telefon a jdu do kuchyni.

Tam mě s úsměvem přivítá Ondra. Chystá snídani.

Políbí mě.

Povídáme si. Postupně se vyprávění zvrtne v plánování, jak strávíme dnešní den. Uběhlo méně než dvanáct hodin od chvíle, co jsem zazvonil a s balíčkem jel výtahem domů k Ondrovi. Nyní jedeme dolů. Já i Ondra. V batohu ručníky a Ondrovy plavky. Pro ty mé se stavíme cestou.

Čekáme na autobus.

Posílám Hance šťastného smajlíka a velkými písmeny: „ONDRA JE FAJN!“

Od té doby jsme spolu.

Spojeni…

Spojeni dildem.

— Elve

Soutěžní povídka přihlášená do soutěže o nejlepší gay erotickou povídku obsahující libovolnou erotickou pomůcku ve významné roli, kterou pořádá Gaymegastore ve spolupráci s webem Ostrovní povídky.